Evropská komise chce z Frontexu hlavního aktéra deportací, dohled nad právy se zúží
Evropská komise chce udělat z Frontexu, agentury Evropské unie pro pohraniční a pobřežní stráž, hlavního hráče při vracení lidí, kteří nemají právo v Unii zůstat. Agentura sídlící ve Varšavě by mohla počítat s rezervou zhruba 17 000 příslušníků, kteří by pomáhali i s deportacemi. Dohled nad dodržováním lidských práv se ale podle textu návrhu zúží. Komisaři na tiskové konferenci ujišťovali, že se v této oblasti nic zásadního nemění. Dokument, který Komise zveřejnila až o několik hodin později, však vyznívá jinak.
Co Komise navrhla
Nový mandát pro Frontex představila Komise v úterý 27. října. Podle jejího vlastního shrnutí by stálý sbor agentury postupně narostl zhruba na 30 000 osob. Frontex by zdvojnásobil vlastní personál na 6 000 příslušníků a vznikla by nová Evropská rezerva pro ochranu hranic a návraty o síle 17 000 lidí. Ti by zůstávali v národních službách jako pohraničníci a agentura by je povolala, až by to situace vyžadovala.
Těžiště reformy leží v deportacích. Při Frontexu má vzniknout koordinační centrum pro návraty, které by sbíralo a vyhodnocovalo data a pomáhalo státům plánovat a řídit vyhoštění. Podle Komise by agentura podporovala celý proces – od včasné identifikace a poradenství k dobrovolnému návratu přes samotné návratové operace až po pomoc s opětovným začleněním v zemi původu.
Novinkou je také možnost organizovat návraty z jedné země mimo EU do jiné, což současný mandát nedovoluje. Komise zdůrazňuje, že by to vyžadovalo dohodu s dotčeným státem a operace by musely respektovat základní práva i zásadu nenavracení, tedy zákaz poslat člověka tam, kde mu hrozí pronásledování, mučení nebo jiná vážná újma. Kritici v tom vidí právní základ pro takzvaná návratová centra mimo Unii, o která usiluje několik členských států.
Návrh dále počítá s jednotkou rychlé reakce, kterou by podle komisaře pro vnitřní věci a migraci Magnuse Brunnera šlo nasadit do 24 hodin. Přibýt má i centrum pro sledování sociálních sítí. Obojí je reakcí na krizi ve španělské enklávě Ceuta na severoafrickém pobřeží, kam letos v létě z Maroka v krátké době přešly desetitisíce lidí. V příštím víceletém rozpočtu EU na roky 2028 až 2034 chce Komise agentuře vyčlenit 11,8 miliardy eur, zhruba dvojnásobek dnešní částky.
„Navrhujeme, aby se Frontex stal ústředním aktérem EU v oblasti návratů,“ řekl novinářům Brunner. Předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová dodala, že Evropa vždy bude hájit své hranice a sama rozhoduje, kdo do Unie přijde a za jakých podmínek.
Sliby na tiskové konferenci, jiný text v návrhu
Při představení reformy se komisaři snažili rozptýlit obavy, že rozšíření pravomocí půjde na úkor ochrany práv. „Rámec základních práv ve Frontexu patří k nejsilnějším ze všech agentur EU a s touto revizí takový zůstane,“ prohlásila výkonná místopředsedkyně Komise Henna Virkkunenová. Brunner šel ještě dál: podle něj nikde na světě neexistuje orgán pro správu hranic se silnější ochranou a Komise na tom nic nemění. Odchylky od dosavadního stavu zdůvodňuje Komise tím, že agentura nemá zdvojovat práci, kterou odvádějí členské státy.
Jak upozornil server EUobserver, slova komisařů ne zcela odpovídají 275stránkovému návrhu, který Komise zveřejnila až v úterý večer. Novináři tak na tiskové konferenci neměli text k dispozici a nemohli komisaře s jeho obsahem konfrontovat. Z dokumentu podle EUobserveru vyplývá, že se monitorování lidských práv zúží a oslabí se i možnost agentury ukončit operaci v členském státě kvůli porušování práv.
Co by se změnilo pro dohled nad právy
Dnešní pravidla zakotvená v nařízení (EU) 2019/1896 dávají Frontexu vlastní nástroje. Nezávislý úředník pro základní práva vyřizuje stížnosti a hlášení o vážných incidentech, a v terénu za něj působí monitoři základních práv, kteří sledují i návratové operace. Článek 46 nařízení navíc ukládá výkonnému řediteli pozastavit nebo ukončit činnost agentury ve státě, kde dochází k závažnému a přetrvávajícímu porušování základních práv.
Podle agentury Reuters by návrh zúžil působnost tohoto vnitřního dohledu: stížnosti by se postupovaly národním úřadům. Úřad pro základní práva by tak prověřoval zaměstnance Frontexu, nikoli národní policisty, kteří s agenturou spolupracují v operacích. Případy jejich údajných přehmatů by řešily domovské státy. O podobném záměru psal už před zveřejněním britský deník Financial Times.
Pro kritiky je to citlivý bod, protože Frontex v posledních letech čelil obviněním, že se podílel na nezákonném vytlačování migrantů zpět přes hranice nebo k němu mlčel. Nizozemská europoslankyně za Zelené Tineke Striková varovala, že spolupráce se třetími zeměmi bez řádného dohledu a odpovědnosti ohrožuje základní práva a mezinárodní právo. Komisi také vyčítá, že se v migrační politice podbízí populistům a krajní pravici. Nevládní organizace budou podle očekávání tlačit na silnější nezávislý dohled a vymahatelné pojistky proti navracení do nebezpečí.
Zastánci reformy namítají, že Frontex dnes přijímá převážně stížnosti na jednání národních úřadů, které stejně musí předávat dál, a že za zásahy svých pohraničníků odpovídají v první řadě státy. Tak to ostatně funguje už nyní: agentura stížnosti na národní příslušníky postupuje domácím orgánům. Spor se tedy nevede o to, zda dohled zmizí, ale o to, kolik z něj zůstane v rukou nezávislého orgánu na evropské úrovni.
Proč na tom záleží Česku
Česko nemá vnější hranici Unie, je ale součástí schengenského prostoru, takže kontroly na jeho okraji, od Řecka po Polsko, chrání i české území. Čeští policisté se do operací Frontexu dlouhodobě zapojují a z národních pohraničníků by se skládala i nová 17 000členná rezerva. Při vyjednávání se tedy bude řešit, kolik lidí a prostředků vyčlení jednotlivé státy a za jakých podmínek je agentura povolá.
Financování půjde ze společného rozpočtu, do něhož přispívá i Česko. Navýšení na 11,8 miliardy eur bude součástí širšího boje o příští víceletý finanční rámec, v němž se proti sobě postaví výdaje na ochranu hranic, zemědělství a kohezní fondy, které jsou pro Česko tradičně klíčové. Posílení Frontexu navazuje i na azylovou reformu, kterou Unie schválila v rámci paktu o migraci a azylu a jejíž součástí jsou rychlejší řízení na hranicích a účinnější návraty.
Co bude dál
Návrh zatím není právem. V řádném legislativním postupu ho musí schválit Evropský parlament i Rada EU, v níž zasedají ministři členských států, a obě instituce pak potřebují dospět ke společnému znění. Dosavadní reakce naznačují, že vlády budou spíš tlačit na co nejširší pravomoci pro deportace. V Parlamentu se naopak střetnou poslanci volající po přísnější migrační politice s těmi, kdo chtějí silný a nezávislý dohled nad právy. Souběžně poběží jednání o rozpočtu na léta 2028 až 2034, bez něhož by se nový mandát nedal zaplatit.
