Sedmnáct zemí včetně Česka žádá ochranu peněz na zemědělství a soudržnost
Lídři sedmnácti zemí Evropské unie, mezi nimi i Česka, poslali irskému premiérovi Micheálu Martinovi společný dopis. Martin nyní stojí v čele Rady Evropské unie, tedy orgánu, v němž o unijním rozpočtu rozhodují vlády členských států, a signatáři ho žádají, aby při přípravě dalšího sedmiletého rozpočtu dostalo zemědělství přednost. Prvními signatáři dopisu jsou italská premiérka Giorgia Meloniová a rumunský prezident Nicușor Dan.
O co se vyjednává
Unie právě připravuje víceletý finanční rámec na roky 2028 až 2034. Je to dohoda, která na sedm let dopředu určuje, kolik peněz Unie vybere a na co je rozdělí — od zemědělských dotací přes podporu chudších regionů až po obranu a výzkum. Rámec musí schválit jednomyslně všechny členské státy a vyslovit s ním souhlas i Evropský parlament, takže každá vláda má v jednání fakticky právo veta a vyjednávání bývají zdlouhavá.
Předsednická země k tomu připravuje takzvaný vyjednávací rámec (Negotiating Box) — dokument, který jednání usměrňuje a postupně zužuje spornou agendu k dohodě. Právě před jeho revizí chtěla sedmnáctka zemí dát najevo, kde leží její priority. Podle dopisu zůstává relevantním základem pro pokrytí všech finančních potřeb celkový objem, který ve svém vyjednávacím rámci navrhlo kyperské předsednictví.
Kdo dopis podepsal a co žádá
Dopis podepsali lídři Bulharska, Chorvatska, Česka, Estonska, Řecka, Itálie, Kypru, Litvy, Lotyšska, Maďarska, Malty, Polska, Portugalska, Rumunska, Slovenska, Slovinska a Španělska. Jde o různorodou skupinu — spojuje ji ovšem společný zájem na dvou nejstarších a objemově největších unijních politikách.
Těmi jsou politika soudržnosti, z níž plynou peníze na rozvoj méně vyspělých regionů, a společná zemědělská politika (SZP), která dotuje zemědělce a venkov. Signatáři zdůrazňují, že obě politiky jsou zakotvené ve smlouvách a jejich cíle jsou podle nich dnes aktuálnější než kdy dřív. Podle dopisu posilují sbližování mezi členskými státy a regiony, upevňují jednotný trh, podporují venkovské a méně rozvinuté oblasti a přispívají ke konkurenceschopnosti i potravinové bezpečnosti Evropy.
Lídři proto chtějí, aby celkové financování soudržnosti a SZP zůstalo v příštím rámci zachováno. Odvolávají se na své společné prohlášení z 26. května a upozorňují, že obě politiky už podle návrhu Evropské komise čelí reálným škrtům — a to navzdory tomu, že celkový objem rozpočtu má narůst. Další osekávání by podle nich rozpočet nemodernizovalo, nýbrž oslabilo a ohrozilo veřejnou podporu evropského projektu. Zároveň připomínají, že nový rámec už sám o sobě znamená zásadní proměnu struktury, programování i způsobu vynakládání peněz.
Příjmy, rabaty a dluh z pandemie
Signatáři nežádají jen o ochranu výdajů. Deklarují ochotu konstruktivně pracovat i na příjmové straně rozpočtu, včetně nových takzvaných vlastních zdrojů — to jsou unijní příjmy, které nejdou přímo z národních rozpočtů a mohly by z nich tlak ubrat. Takové zdroje by podle dopisu měly být „skutečné, spravedlivé, jednoduché a neregresivní“.
Mezi variantami, které stojí za zvážení, jmenují pozvolnější splácení nástroje NextGenerationEU. Jde o společný fond na obnovu po pandemii, který Unie financovala z peněz vypůjčených na finančních trzích a nyní je postupně splácí. Pomalejší splátkový kalendář by podle lídrů mohl v příštím rámci uvolnit dodatečný fiskální prostor — ovšem s výhradou, že se posoudí dopad na celkovou cenu splácení. Zvažovat se podle nich dají i omezené a cílené evropské dluhové nástroje pro jasně vymezené strategické priority.
Ostře se naopak staví k systému rabatů — tedy slev z příspěvků do rozpočtu, které si vyjednaly některé bohatší státy. Rabaty měly původně řešit nepřiměřenou zátěž některých zemí, jenže okolnosti, které je kdysi ospravedlňovaly, se podle signatářů od základu změnily. Současný systém rabatů by proto v příštím rámci neměl mít místo. Při posuzování národních příspěvků by se podle nich mělo přihlížet nejen k jejich absolutní výši, ale i k rozdílné úrovni prosperity jednotlivých zemí a k relativnímu úsilí, které od každé z nich vyžadují.
Co to znamená pro Česko
Česko patří k signatářům a má v této debatě přímý zájem. Z politiky soudržnosti i ze zemědělských dotací čerpá země významné prostředky, které putují do regionů, zemědělcům i na venkov; škrty, před nimiž dopis varuje, by se tak dotkly konkrétních peněz, jež do českých krajů přitékají. Spor o rabaty se Česka týká jako čistého příjemce, pro nějž jsou slevy bohatších zemí nepřímou zátěží, a stejně tak otázka nových vlastních zdrojů — ty totiž rozhodují, kolik budou muset do rozpočtu posílat přímo národní pokladny, tedy i ta česká.
Dopis sám o ničem nerozhoduje; je to vyjednávací signál na začátku rozhodující fáze. Jednání o rámci na roky 2028 až 2034 teprve vrcholí a konečná podoba rozpočtu bude záviset na tom, zda se na ní shodnou všechny členské státy a Evropský parlament. Sledovat se proto bude především to, jak na výzvu sedmnáctky zareaguje irské předsednictví při revizi vyjednávacího rámce.
Nyní není čas, aby Evropa snižovala své ambice.
hlavy států a vlád signatářských zemí