Stavba domů v Charvátech odkryla pravěké hradisko. Jak daleko sahalo, zatím nikdo neví
Záchranný archeologický výzkum před stavbou rodinných domů v Charvátech na Olomoucku odhalil dosud neznámé opevněné sídliště ze starší doby bronzové. Areál se třemi liniemi obranných příkopů mohl mít význam i pro okolní komunity. Jeho skutečný rozsah a funkce však zůstávají předmětem dalšího bádání. O nálezu informovala ČTK, jejíž zprávu zveřejnila Česká televize.
Terénní práce probíhaly od září do konce října na čtyřech stavebních parcelách a části budoucí cesty. Odborníci zde zdokumentovali přibližně čtyřicet archeologických objektů, mezi nimi sídlištní a zásobní jámy, pohřby i pozůstatky obrany. Nejhlubší z odkrytých příkopů dosahoval hloubky přibližně 3,3 metru a u horního okraje měřil na šířku přes 7,5 metru.
Ochranu poskytovala i poloha nad Moravou
Hradisko leželo na vyvýšené říční terase. Okolní svahy tvořily přirozenou překážku, zatímco přístupnější části obyvatelé zabezpečili příkopy. Dva z nich se podařilo částečně prozkoumat. Sídliště archeologové předběžně přiřazují k věteřovské kultuře ze starší doby bronzové.
Pravěké osídlení Charvát bylo známé už z dřívějších výzkumů, existence opevnění ale představovala překvapení. „Takové místo mohlo mít význam nejen pro své obyvatele, ale také pro okolní komunity,“ uvedl archeolog Vít Záhorák. Poloha mohla umožňovat kontrolu pohybu v krajině. Tuto úlohu však bude nutné teprve upřesnit spolu s uspořádáním celého areálu.
Za hranice odkryté plochy pomohl nahlédnout geofyzikální průzkum odborníků z Masarykovy univerzity v Brně. Podle mluvčí Archeologického centra Olomouc Nikoly Jandové měření zachytilo další podpovrchové struktury na sousedních pozemcích. Výsledky naznačují, že opevněný areál pokračuje do okolních polí a zahrad.
Takový postup připomíná čtení obrysů pod zakrytou stránkou: umožňuje sledovat pozůstatky lidské činnosti bez plošného odkrývání zeminy. Ústav archeologie a muzeologie Masarykovy univerzity vysvětluje, že geofyzikální metody sledují rozdíly ve fyzikálních vlastnostech prostředí a pomáhají určit rozsah, tvar či stav dochování archeologických objektů. Nejde tedy o totéž jako přímé prozkoumání výkopem.
Čtyři hroby a několik období osídlení
Lokalita uchovává také starší stopy pobytu lidí. Nejranější nálezy pocházejí z pátého a čtvrtého tisíciletí před naším letopočtem a souvisejí s lengyelskou a jordanovskou kulturou. Sídlištní jámy obsahovaly zlomky keramiky, zvířecí kosti a kamenné nástroje.
Čtyři kostrové hroby badatelé předběžně spojují s kulturou se šňůrovou keramikou. V jednom spočívalo přibližně desetileté dítě s kamenným sekeromlatem, předmětem typickým pro mužské pohřby této kultury. Jiný zaujal neobvyklou polohou kosterních pozůstatků. Upřesnění věku a pohlaví pohřbených mají přinést antropologické analýzy.
Následovat bude laboratorní zpracování keramiky a přírodovědných vzorků, případně radiokarbonové datování. Tyto kroky mají pomoci rozlišit jednotlivé fáze osídlení a určit dobu vzniku i funkci opevnění. V terénu bude výzkum pokračovat v návaznosti na další stavební práce.

