Bajkalu po letech úbytku přibývá vody. Zatím nikdo neví, jestli to vydrží
Bajkal se po desetiletích vysychání začíná z hlediska vodní bilance zotavovat. Obrat přibližně od roku 2017 zachytila studie v časopise Geophysical Research Letters. Autoři jej spojují s příznivějšími srážkovými podmínkami, zatím však nevědí, zda vydrží.
Tým sestavil z letokruhů rekonstrukci průtoků za 343 let. Použil 52 vývrtů odebraných na podzim 2024 a údaje z dalších 12 lokalit. Prvním autorem studie je Shijie Wang z čínské Yunnan University. Mezi spoluautory patří Jan Esper, který působí také v Ústavu výzkumu globální změny AV ČR v Brně.
Výsledky propojují přítok řekou Selengou a odtok Angarou. Zlepšení odpovídá nezávislým pozorováním stoupající hladiny i zelenější vegetace v povodí. Nejde tedy pouze o signál odvozený z růstu stromů. Výzkum podpořily čínské grantové programy včetně National Natural Science Foundation of China.
Více vláhy ještě neznamená trvalou změnu
Autoři nabízejí vysvětlení v podobě proměn atmosférického proudění souvisejících s regionálním zpomalením arktického oteplování. Ty mohly posílit přenos vlhkosti k jezeru. Příčinnou souvislost ale musí dále prověřit klimatické modely; samotná shoda vývoje nestačí.
Podstatné omezení představuje také metoda: historické průtoky jsou odhadem, nikoli přímým měřením. Zda jde o dlouhodobou změnu, nebo přechodnou vlhkou fázi, zůstává otevřené.
Ochrana se netýká jen množství vody
Význam Bajkalu přitom dalece přesahuje jeho sladkovodní zásoby. UNESCO při zápisu na seznam světového dědictví v roce 1996 vyzdvihlo mimořádnou rozmanitost zdejších rostlin a živočichů. Řada z nich je endemická, tedy přirozeně se nevyskytuje nikde jinde. Právě takové druhy dávají lokalitě výjimečnou hodnotu pro poznávání evoluce.
Už tehdejší rozhodnutí zároveň upozorňovalo ruské úřady na znečištění a další ohrožení celistvosti chráněného území. Mezinárodní uznání tedy nebylo potvrzením bezproblémového stavu, ale také závazkem pečovat o jedinečný sladkovodní ekosystém. Okolní soustava chráněných oblastí představuje další součást jeho přírodního významu.
Pozdější hodnocení UNESCO ukazují, proč nelze obnovu posuzovat pouze podle hladiny. Zpráva o stavu ochrany z roku 2023 mezi problémy uváděla znečištění průmyslovými a domácími odpadními vodami, rozvoj turistiky, těžbu i nedostatečné řízení území. Zabývala se také plánovanou a existující přehradní infrastrukturou v Rusku a Mongolsku.
Výbor světového dědictví v témže roce upozornil na dlouhodobé zhoršování kvality vody a přetrvávající tlaky lidské činnosti. Požadoval řešení právní ochrany, využívání území, turistického zatížení i správy lesů. Šlo tedy o soubor propojených úkolů, nikoli o jediný ukazatel, který by mohl sám rozhodnout o budoucnosti celé lokality.
Pro hodnocení obnovy je proto nutné sledovat odděleně dostupnost vody a stav prostředí, které na ní závisí. Příznivější hydrologický vývoj je důležitá zpráva; sám o sobě však nenahrazuje ochranu před znečištěním ani odpovědnou správu břehů a povodí.
