Úterý 17. Listopadu 2026
6°C | Praha
Svátek má Mahulena

Nejčtenější


Bajkalu po letech úbytku přibývá vody. Zatím nikdo neví, jestli to vydrží

Bajkalu po letech úbytku přibývá vody. Zatím nikdo neví, jestli to vydrží
Šamanská skála na mysu Burchan na ostrově Olchon patří k výrazným přírodním dominantám Bajkalu Autor: Vyacheslav Argenberg, Wikimedia Commons, CC BY 4.0

Bajkal se po desetiletích vysychání začíná z hlediska vodní bilance zotavovat. Obrat přibližně od roku 2017 zachytila studie v časopise Geophysical Research Letters. Autoři jej spojují s příznivějšími srážkovými podmínkami, zatím však nevědí, zda vydrží.

Tým sestavil z letokruhů rekonstrukci průtoků za 343 let. Použil 52 vývrtů odebraných na podzim 2024 a údaje z dalších 12 lokalit. Prvním autorem studie je Shijie Wang z čínské Yunnan University. Mezi spoluautory patří Jan Esper, který působí také v Ústavu výzkumu globální změny AV ČR v Brně.

Letokruhy buku ilustrují záznam růstu stromů, z něhož vědci mohou odhadovat někdejší podmínky prostředí
Letokruhy buku ilustrují záznam růstu stromů, z něhož vědci mohou odhadovat někdejší podmínky prostředí Autor: SKas, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0

Výsledky propojují přítok řekou Selengou a odtok Angarou. Zlepšení odpovídá nezávislým pozorováním stoupající hladiny i zelenější vegetace v povodí. Nejde tedy pouze o signál odvozený z růstu stromů. Výzkum podpořily čínské grantové programy včetně National Natural Science Foundation of China.

Více vláhy ještě neznamená trvalou změnu

Autoři nabízejí vysvětlení v podobě proměn atmosférického proudění souvisejících s regionálním zpomalením arktického oteplování. Ty mohly posílit přenos vlhkosti k jezeru. Příčinnou souvislost ale musí dále prověřit klimatické modely; samotná shoda vývoje nestačí.

Podstatné omezení představuje také metoda: historické průtoky jsou odhadem, nikoli přímým měřením. Zda jde o dlouhodobou změnu, nebo přechodnou vlhkou fázi, zůstává otevřené.

Ochrana se netýká jen množství vody

Význam Bajkalu přitom dalece přesahuje jeho sladkovodní zásoby. UNESCO při zápisu na seznam světového dědictví v roce 1996 vyzdvihlo mimořádnou rozmanitost zdejších rostlin a živočichů. Řada z nich je endemická, tedy přirozeně se nevyskytuje nikde jinde. Právě takové druhy dávají lokalitě výjimečnou hodnotu pro poznávání evoluce.

Už tehdejší rozhodnutí zároveň upozorňovalo ruské úřady na znečištění a další ohrožení celistvosti chráněného území. Mezinárodní uznání tedy nebylo potvrzením bezproblémového stavu, ale také závazkem pečovat o jedinečný sladkovodní ekosystém. Okolní soustava chráněných oblastí představuje další součást jeho přírodního významu.

Pozdější hodnocení UNESCO ukazují, proč nelze obnovu posuzovat pouze podle hladiny. Zpráva o stavu ochrany z roku 2023 mezi problémy uváděla znečištění průmyslovými a domácími odpadními vodami, rozvoj turistiky, těžbu i nedostatečné řízení území. Zabývala se také plánovanou a existující přehradní infrastrukturou v Rusku a Mongolsku.

Výbor světového dědictví v témže roce upozornil na dlouhodobé zhoršování kvality vody a přetrvávající tlaky lidské činnosti. Požadoval řešení právní ochrany, využívání území, turistického zatížení i správy lesů. Šlo tedy o soubor propojených úkolů, nikoli o jediný ukazatel, který by mohl sám rozhodnout o budoucnosti celé lokality.

Pro hodnocení obnovy je proto nutné sledovat odděleně dostupnost vody a stav prostředí, které na ní závisí. Příznivější hydrologický vývoj je důležitá zpráva; sám o sobě však nenahrazuje ochranu před znečištěním ani odpovědnou správu břehů a povodí.

diskuse probíhá na sociálních sítích

  

VĚDA A VÝZKUM

  

NEJNOVĚJŠÍ ZPRÁVY