Pamětní deska pro Vlastu Chramostovou: v bytě se hrálo navzdory zákazu
Vlasta Chramostová by letos oslavila sté narozeniny, a to přesně v den výročí sametové revoluce. Na její počest odhalili pamětní desku na fasádě pražského domu, v němž spolu s manželem Stanislavem Milotou za totality provozovala bytové divadlo.
Datum má symbolickou váhu. Herečka, která se po podpisu Charty 77 ocitla na okraji oficiální kultury, by oslavila jubileum v den připomínající pád režimu, jemuž se postavila.
Signatářka a herečka Národního divadla
Chramostová dlouhá léta působila v činohře jedné z nejvýznamnějších českých scén, Národního divadla. Připojila svůj podpis k Chartě 77. Tento krok v tehdejším Československu obvykle znamenal ztrátu práce v oboru, zákaz veřejného vystupování a dohled tajné policie. Podobný osud potkal řadu umělců, kteří dokument podepsali nebo ho podpořili.
Herečka tak přišla o možnost hrát na oficiálních jevištích. Místo toho našla jiné publikum, menší a mnohem intimnější.
Divadlo v bytě
Chramostová s manželem Stanislavem Milotou zvali diváky do soukromí. Představení se nehrála v sále s oponou a reflektory, ale v jejich bytě, kam se přicházelo na pozvání. Šlo o častou formu nezávislé kultury za normalizace. Když se umělcům zavřely kamenné scény, přesunuli se do obývacích pokojů, ateliérů a chat. Bytové divadlo mohly úřady jen těžko kontrolovat, a právě proto pro ně bylo nebezpečné. Diváci i účinkující riskovali výslechy a další represe.
Milota, manžel herečky, je v české kultuře znám jako filmový kameraman a dokumentarista. Společně s Chramostovou vytvořili domácí scénu, která fungovala navzdory zákazům.
Proč pamětní deska
Taková označení na domech připomínají místa, kde se odehrály příběhy, jež se do učebnic vejdou jen ve zkratce. Tato deska neoznačuje budovu s divadelním jménem ani slavné jeviště, ale obyčejný dům, v němž se hrálo v době, kdy to nebylo dovoleno. Kolemjdoucí se tak dozvědí, že velká část nezávislé kultury vznikala v soukromí, často bez honoráře a bez jistoty, že představení skončí bez následků.
Připomínka přichází v době, kdy generace, která totalitu nezažila, vychází z jiných kulturních vzorů. Pro ni je důležité, že odpor nemusel mít podobu demonstrací. Někdy stačilo pozvat několik desítek lidí do bytu a zahrát jim text, který nesměl zaznít veřejně.
Co zůstává
Vlasta Chramostová patří do širšího příběhu české disentní kultury vedle spisovatelů, hudebníků a výtvarníků, kteří se v 70. a 80. letech vydali cestou nezávislé tvorby. Její jméno dnes připomíná, že divadlo se dá hrát i bez institucí, pokud je k tomu odvaha a publikum.
Sté výročí narození a odhalení desky tak připomínají jak jedno z velkých jmen činohry Národního divadla, tak místo, kde se za nesvobody hrálo v soukromí. Kolemjdoucí uvidí na fasádě jméno herečky a stručné sdělení o tom, že zde žila a tvořila. Pro pražskou kulturní mapu je to další bod, který stojí za zastavení.

